úterý 8. března 2016

DIY / Vak na plyšáky s křížky

S plyšáky se u nás "roztrhnul pytel" a tak šup s nimi do jiného :)


To jsem takhle jednou (už dávno) dostala bílé velmi pevné plátno a našila jsem z něj toho už spoustu. Ale ještě mi zbyl poslední  celkem velký kus, který jsem po letech objevila doma u rodičů. Něco s tím už provedu, ono mě něco určitě napadne... A napadlo. Látka už byla ale s flíčky, které nešly vyprat. No nic, něco na to natisknu a ještě to bude originální. Třeba kříže, ať je to hezky NORDIC.
Kříže miluju, jééé, jak já je miluju, mohla bych je mít všude. Takže jednoduché razítko z moosgummi hmoty a barvu na textil a hurá na to. Pomáhal mi i Honzík, kterého přesně takové kreativní aktivity moc baví. Bylo docela těžké uhlídat, aby to bylo rovně, ale je to ruční práce, tak co :) a navíc je fajn užít si tvoření i s dětmi.

Takže látka je potištěná a zbývá ušít vak. Kruhová základna a pruh látky, velmi jednoduché šití. Šicí stroj mám extra na džínovinu, takže jsem neměla potíže ani s přišitím uší. Až budete kupovat stroj rozhodně se zastavte u značky Toyota super Jeans.






A teď vás zvu k malému nakouknutí do Honzíkova pokoje. Ještě zde mám pár plánů, ale to musím postupně zrealizovat. Honzík nedávno oslavil páté narozeniny a tak už je to pokoj téměř pro školáka.




děkuju za návštěvu ... a užívejte poslední zimní dny.

pátek 4. března 2016

O zakletém křesílku

Ne náhodou je název dnešního příspěvku tak trochu pohádkový... podařilo se mi sehnat nádherné dětské proutěné křesílko a to za pohádkovou cenu. Když jsem ho objevila na jednom bazarovém servru, málokdo by v něm asi viděl krásku. Z fotky někde v garáži smutně vyhlíželo příšerně modré odrbané cosi, co by mohlo být křesílko.
Mé srdce zaplesalo a okamžitě jsem jednala, druhý den jsem si ho už odvážela domů. Co s ním provedu jsem měla jasné hned od začátku.
Proutěný nábytek je opět velmi v kurzu a s černým nátěrem vypadá  tak nějak elegantně. Navíc ani jinou barvu doma nemám ( cha :) teda kromě bílé, že ) polštářek z černého plyše mu dodává trochu glamour stylu, který taky nyní frčí no a polštářek ve tvaru hvězdy ho zase trochu vrací zpět do dětského klučičího světa. a naprosto ho milujeme ... může být ozdobou dětského pokoje, ale ani v obýváku nám neudělá ostudu. co vy na to ?  zbožňuju tyhle návraty věcí do života.










sobota 2. ledna 2016

Co přinesl loňský rok ...

... asi si říkáte, kdepak jsem se ztratila, že se tu nic nového neděje. Loňský rok byl pro mě a mou rodinu velmi hektický a zároveň úžasný. Konečně jsme dostavěli náš milovaný dům za Prahou, všechny byty v něm jsou pronajaté a i soukromá školka funguje. Ačkoliv nebylo to vždy úplně jednoduché a zejména Stavební úřad a jeho milé úřednice nám pěkně zatopily už v srpnu, všechno se povedlo.

Ovšem co nám hlavně loňský rok přinesl je nový člen rodiny. Jmenuje se Matěj a za týden mu bude 14 měsíců. K našemu Honzíkovi jsme si v srpnu osvojili dalšího chlapečka. Tehdy 9měsíčního. Stala jsem se ze dne na den dvojnásobnou šťastnou mámou. Matýsek je úžasně hodný a je to to nejkrásnější dítě, jaký jsem kdy viděla. Já, vím, že to říkáte všechny, ale on fakt je. :)
(Pokud by vás někoho zajímala problematika adopce, klidně mě oslovte.)

Letošní Vánoce byly tolik rozdílné od loňských... Buhužel zatím nemám troubu, takže pečení cukroví jsem si letos odpustila, ale jinak bylo všechno tak, jak jsem si to celý rok v duchu představovala... Náš minimalistický vánoční stromeček je sice umělý a letos je ozdoben jen černými papírovými hvězdami, které jsem s Honzíkem vyráběla jeden adventní večer, ale je prostě náš a návštěvám se moc líbil. Kalendář na rok 2015 jsme si na památku před Vánocemi ještě doplnili našimi otisky rukou, jednou bude mít pro nás velkou cenu :) a nekonečný kalendář - oba z dílny šikovné Šárky Ma maison blanche.
Náš interiér ještě zdaleka není hotový a se 2 dětmi to půjde ještě pomaleji, ale o to víc to promýšlím a dolaďuji a dávám tomu čas.

 Jsme tedy na novém místě. Už dlouho jsem měla pocit, že nikam nepatřím. Z mé rodné Moravské Třebové jsem odešla ve svých 20, takže Třebovačka už opravdu nejsem. V Praze jsem žila dalších 20let a stále tam mám trvalé bydliště, ale jako Pražačka už se taky necítím. Minulé 2 roky v pronájmu v Mirošovicích mi tuto krizi identity ještě prohloubily, ale teď konečně ... máme zde už nové přátele, za které velké dík, Honzík má nové kamarády a já se cítím konečně opět doma !!!

Takže vítej Nový roku 2016... buď  stejně úžasný a přinášej nám samé dobré zprávy a dny plné lásky, pohody a přátelství.